Nový rok je tu a tak i já jsem chtěl strávit trochu času rekapitulovací toho, jaký ten uplynulý rok byl a co přinesl.Protože popisovat měsíc po měsíci mi nepřišlo tak zajímavé, shrnul jsem, co se v uplynulém roce událo dle jednotlivých oblastí mého života.
V roce 2014 začala moje kapitola digitálního nomádství, ale byl to slabý odvar toho, co následovalo v roce 2015. Leden a únor jsem strávil převážně v Ústí nad Labem s každoročním víkendem ve švýcarském Davosu. Od února do června jsem byl 2 a půl měsíce ve Vietnamu, měsíc na Filipínách a 2 týdny na Koh Lantě v Thajsku. Poté následovaly 4 měsíce v Praze (s jedním epickým výletem do Rakouska, viz dále) a od října po zbytek roku ve Střední Americe - měsíc v Nicarague, pár dní v Salvadoru a v Guatemale.Exotického cestování bylo tedy tenhle rok dost a podrážky mých žabek viděly zblízka obličeje více švábů, než by rády. Speciálně Střední Amerika, pro mě byla velkou neznámou a ačkoliv nelituji rozhodnutí se tam vydat, našel jsem tu pouze jedno místo, kde jsem chtěl zůstat déle, jak měsíc. Tím byla Antigua v Guatemale. To zapříčinilo, že zbytek času jsem se neustále přesouval po pár dnech nebo týdnech a to není můj oblíbený způsob cestování. Za prvé je velmi těžké udržet nějaký režim práce, cvičení atd., za druhé je pro mě namáhavé neustále objevovat nová místa, hledat kde pracovat, kde se najíst, kde potkat někoho, aby člověk nebyl sám.
Tahle oblast se podle plánu úplně nezdařila. Matně si pamatuju, že jsem si na loňský rok dával za cíle zdvojnásobit svůj příjem a začít konečně svůj vlastní byznys. Ani jedno z toho se nestalo. Příjem se mi sice lehce zvýšil, ale nejblíže k vlastnímu byznysu má tento blog (a to spíše k takové neziskovce). Začátkem roku 2016 jsem po douhé přípravě sice spustil dantrzil.com, kde se snažím předávat zkušenosti a rady, které využívám při řízení týmu dodavatelů na dálku, ale nicméně tahle moje konzultantská kariéra je stále v plenkách.V roce 2015 jsem se také rozhodl více do sebe investovat. Skončilo to koupením jednoho Udemy kurzu, který jsem dosud nedokoukal, absolvováním konference v Barceloně a zkouška spolupráce s copywriterem na článcích a newsletterech pro tento blog.Nicméně se mi i přes všechno to cestování podařilo držet výdaje nízko a našetřil jsem za minulý rok něco přes 150 tisíc. To ve výsledku znamená, že v novém roce bych měl mít dostatek prostředků na investice i případně vrhnutí se do nového byznysu bez toho, abych několik měsíců musel řešit finance.
Zdraví drželo relativně v pořádku. Hlavně na cestách se až na pár incidentů, kdy mě neznámá příčina totálně odrovnala, nic vážného nestalo. A těch pár incidentů obvykle vyřešily běžně dostupné léky a pár dnů s 20ti hodinama spánku.Kondice byla ovšem jako na houpačce. Posilovna byla poprvé asi nejčastějším sportem. Pokud jsem byl na jednom místě alespoň pár týdnů tak jsem neměl problém, alespoň 2 až 3 krát týdně jít, problém ovšem bylo, že jsem často na jednom místě nebyl a nemám disciplínu na nějaké cvičení s vlastní vahou, ať jsem kdekoliv. Rozhodně jsem ovšem začal více investovat, jak do zdravějšího jídla, tak i do cvičení (dříve bych například neutratil 150 kč za jeden vstup do posilovny). 3 letní měsíce jsem kombinoval posilovnu s osobním trenérem, individuálně a kruhové tréninky. Změny v postavě jsou u mě ovšem velmi pomalé, takže i přes zvýšení příjmu zeleniny, výraznému zredukování příjmu sacharidů a poměrně dost sportu, mám ruce furt, jak sirky a lehký bříško. Katalogová postava tak zbyde v plánu na další rok.
Pamatuju si, když sem viděl díl Top Gearu, kde na motorkách projíždí podle Jeremyho Clarksona "jednu z nejlepších silnic na světě" a řekl jsem si, že bych chtěl do Vietnamu.A pak si sedím sám na motorce a projíždím jednu z nejlepších silnic na světě. S úsměvem na rtech a tím intenzívním pocitem radosti že života.Pokud bych to měl upřímně vzít jako celek, tak to byl jeden z nejhorších roadtripů v životě. Za 100km jsem dvakrát klasicky píchnul a k tomu mi dvakrát duše prostě explodovala. K tomu polovinu cesty byla zima a pršelo a tak jsem to kotlil plnej knedlík v bundě a slunečních brýlích, přes který sice nebylo nic vidět, ale zato jsem mohl mít kvůli dešti otevřený oči. Do toho je půlka té cesty po hlavní silnici, takže ty kamióny a autobusy, který po cestě předjedu, mi to po chvíli na rovině vrací i s kusem bahna při předjíždění. No prostě asijský roadtrip jak má být.
Ve škole jsem nikdy nevylez o tyči až nahoru, protože tu horní třetinu už jsem
se bál. Ale vydal jsem se s kamarádem a partou holek na ferraty do okolí Dachsteinu. Na první lehkou jsem si nevzal rukavice, takže jsem si hned první den rozedřel obě ruce do krve. Druhý den jsme chytře lezli 1000m kolmou stěnu, která s moji představou ferraty měla pramálo společného. S odstupem času si myslím, že lézt to třeba 4. den s trochu techniky, tak si to asi i užiju, ale takhle to pro mě byl asi největší boj o život, co si pamatuju. Bez jakýchkoliv zkušeností s lezením jsem to vytahal rukama a nahoře mi přes úlevu z přežití nezbyl ani prostor pro radost. Nicméně další dva dny už byla neskutečná pecka, okořeněná o spaní pod širákem, koupáním v jezerech a po dlouhý době 5ti dnů bez počítače. Z ferrat chci rozhodně udělat tradici, protože tohle byl nejlepší letní výlet.
Nejen, že pustit malou želvičku do písku a sledovat, jak si to kmitá do moře je prostě sranda a dostat za tu samou dobu kolem 30ti komářích štípanců do každé nohy, posílá tenhle zážitek do vyšších sfér. Tři noci jsem nemohl spát a zkoušel to mazat vším od fenistilu, až po alkohol, jen aby to nesvědilo. Nakonec asi nejlíp fungovalo dát si nohy do vody s ledem a umrtvit je zmznutim. A pak se pokusit usnout, než je zas začnu cítit.
Šnorchlování pro mě po Belize nabírá nový význam. Pro někoho, kdo se bojí žraloků v Chorvatsku, bylo skočit ze člunu mezi 10 dvoumetrových Nurse Sharků (Žraloci vouskatí) něco neuvěřitelného. Já vím, že nekoušou, ale stejně. Sice jsem byl ve vodě s velkými bílými žraloky, ale tam to bylo v kleci, o který jsem si byl jistý, že vydrží. V Belize to najednou byly želvy, obrovský rejnoci a hejno těhle žraloků všude kolem. Intenzivní zážitek a chci ho znova!
Jedna z hlavních myšlenek knihy 4hodinový pracovní týden je, že nemusíte být bohatí, abyste mohli žít jako bohatí. Myslím, že můj rok 2015 to potvrzuje.
Byl jsem na pohádkových plážích na Filipinach, jedl v restauracích na střechách mrakodrapů v Saigonu, Bangkoku a Hanoji, koupal se v nejvyšším bazénu na světě v Singapuru, bydlel na pláži v Thajsku, surfoval v Nikarague a Salvadoru, plavil se na jachtě Karibikem a jezdil na wakeboardu za lodí v Guatemale. Přitom sem málokdy utratil za měsíc více, jak 25 tisíc.To neříkám, abych se vytahoval. Myslím, že víkend v lese, v Českém středohoří s kamarádama, může být klidně větší zážitek, než cokoliv z výše uvedeného. Záleží na každém z nás, co preferujeme. Jak jsem zmínil i tento život má své oběti, hlavně na straně vztahů.Pokud ovšem toužíte po cestování, objevování a dělání věcí, které doma nemůžete, tak můžete použít tento článek jako inspiraci, že to nemusí stát hodně peněz.Mimochodem ve dvou to bude ještě výrazně levnější a dost možná i větší sranda, než jak to dělám já.
Stačí se mi ozvat pomocí formuláře nebo emailem d.trzil@gmail.com
