Období od listopadu 2015 do konce února 2016 jsem strávil ve Střední Americe, konkrétně v Nicarague, Guatemale a Mexiku. Tento článek shrnuje moje poznatky o možnosti digitálního nomádství v těchto zemích. Jde jak o moje subjektivní pocity, tak o hodnocení a doporučení zajímavých míst. Pokud přemýšĺíte o kombinaci práce a exotiky právě v tomto regionu, nebo se sem jen chystáte na dovolenou, tento článek vám může posloužit jako taková malá inspirace při plánování.
Nicaragua byla mojí první destinací ve Střední Americe. Z předběžného průzkumu jsem si ji vybral, protože měla být jednou z levnějších a bezpečnějších zemí. Bylo mi doporučeno město Leon jako ideální místo pro naučení španělštiny. Můj původní plán byl tedy zůstat v Leonu alespoň měsíc, rozkoukat se, naučit se základy španělštiny a pak se rozhodnout, co dál. Jak to tak ovšem bývá, plány se změnily rychle a radikálně.
Doprava do Leonu z Managui, hlavního města Nicaragui, je snadná. Z letiště si vezměte taxík (pokud chcete ušetřit, jděte asi 5 minut z letiště pěšky na hlavní silnici a chytněte taxi tam) a řeknete, že chcete na autobusovou stanici UCA. Zde jen hledejte ceduli Leon a nasedněte do dodávky. Dodávky nemají žádný jízdní řád, ale jezdí často. Pokud nemluvíte španělsky, nebojte se. Já v tuto chvíli neuměl ani slovo a dalo se to zvládnout snadno.Dodávka vás doveze na stanici v Leonu, která je ovšem cca 3 kilometry od centra. V lepším případě se chytněte nějakého dalšího turisty a rozdělte se o náklady na taxík, nebo rikšu (kluk s upraveným kolem až pro 3 osoby). Nemělo by vás to stát více jak 30 kordob, ale určitě vás zkusí “natáhnout”, takže si klasicky domluvte cenu předem.
V Leonu je množství hostelů, jejichž ceny se pohybují kolem 8 USD za noc, je zbytečné jednotlivě jmenovat. V celé Střední Americe použijte hostels.com, hostelworld.com nebo booking.com k hledání ubytování a ideálního poměru ceny a hodnocení dle vašich požadavků.Pokud jste přijeli speciálně kvůli španělštině, tak vycházejí velmi zajímavě kombinace školy a tzv. homestay, kdy žijete u místní rodiny. Já měl příjemnou rodinu, vlastní pokoj plus 3 jídla denně, což vycházelo levněji než hostel a jídlo dohromady.
Nicméně město mě příliš neuchvátilo. V listopadu je tuohromné vedro, které občas přeruší několikahodinový tropický liják. Nicaragujské jídlo není moc pestré - typicky je to rýže, fazole a kus masa. Město samotné není, až na hlavní park a katedrálu.Asi 20 minut autobusem od Leonu se sice nachází pláž Las Penitas, ale když jsem ji navštívil tak zela prázdnotou. Nicméně je tam i pár surfových míst.V Leonu je také vcelku zajímavé muzeum revoluce, kde vám vysloužilý revolucionář vysvětlí historii konfliktu. Čechy tu díky zbraním, které dostávaly z Československa, poměrně znají a mají k ním dobrý vztah.
Jinak je v Leonu několik restaurací, ale ty levnější za moc nestojí a do těch dražších jsem upřímně nechodil. Kavárenská kultura tu sice dvakrát rozvinutá není, ovšem nějaká místa s dobrou kávou se najít dají.
Pracovat můžete v některé z kaváren nebo restaurací, ale kvalita internetu nebyla v době moji přítomnosti valná. Jedinou klimatizovanou kavárnou je Casa del Café blízko Parque Central, cenově je na úrovni Starbucksu. Pokud chodíte do jazykové školy a máte lekce ráno, zkuste se zeptat, zda tam můžete odpoledne přijít pracovat. U mě to bylo nakonec nejlepší řešení - nejlepší internet, klid a žádná nutnost si neustále něco objednávat.
V Leonu byly moje dny zabrané 4 hodinami španělštiny se soukromým lektorem dopoledne, obědem a doháněním práce odpoledne. Začátky učení nového jazyku jsou asi vždycky unavující, ale mě upřímně překvapilo, jak člověka mentálně vysílí soustředit se 4 hodiny na učení španělštiny a poté být v hostitelské rodině za mimoně, protože jim nerozumíte ani slovo.Vydržel jsem to asi 10 dní, pak jsem trochu ztratil vůli být ve městě, kde se mi vlastně nelíbí. Přesunul jsem se tedy shuttlem (dodávkou cestovní společnosti) do San Juan del Sur.
San Juan je nicaragujské párty a surfařské městečko na jihu (blízko hranice s Kostarikou). Jelikož toto místo žije z turistického ruchu, ubytování je zde o něco dražší (čekejte alespoň 12 USD za sdílený pokoj). Skladba lidí je oproti Leonu také rozdílná. I mimo sezónu byl San Juan plný backpackerů, kteří zde byli kvůli levnému rumu a nočnímu životu a nebo kvůli surfování (často oboje).Odehrává se tu vyhlášená párty Sunday Funday, což je v podstatě předražená pool party (vstup asi 30 USD), kde jediné co dostanete je dopravu mezi třemi bary, z nichž každý má velký bazén. Koná se to každou neděli od poledne do půlnoci s tím, že každé cca 3 hodiny je hlavní party v jednom z barů, poté se náklaďáky přesunete do dalšího atd. Pro mě to bylo jednou jako zážitek fajn, ale rozhodně nic nezapomenutelného. Nicméně to je jen můj subjektivní dojempodpořený tím, že jsem nebyl v moc sociální náladě a několik dní předtím proležel s nemocí. Pokud se snadno seznamujete nebo jste tam s kamarády, můžete si užít skvělou párty.
Surfování v San Juanu je super, ale má jednu zásadní vadu na kráse. Jsou zde 3 surfařské pláže, ale na žádnou se nedostanete pěšky a musíte si vždy zaplatit shuttle. To znamená, že v určitě době musíte jet na spot a pak vás zase ve stanoveny čas naloží a odvezou zpět. Nemůžete tedy být flexibilní a občas je problém, když se rozhodnete jít po obědě jezdit, ale nikdo jiný nechce. Shuttle prostě nepojede nebo mu musíte zaplatit víc, aby se mu cesta vyplatila. Místní pláž je sice bez vln, ale hezká a tyčí se nad ní druhá největší socha Krista na světě (po Riu)
Pracovat se dá poměrně dobře v některé z restaurací na místní pláži. Nejčastěji jsem chodil do jednoho sportbaru (poznáte podle sportovních dresů na zdech) a pak na levý konec pláže, kde měli kavárnu. Internet byl v obou místech poměrně stabilní, což se nedalo říct o hostelech.
Po San Juanu del Sur jsem vyrazil do Granady, koloniálního města, které kdysi soupeřilo s Leonem o statut hlavního města (než se přesunulo do Managui, která leží mezi nimi). Osobně se mi Granada zamlouvala víc, ale necítil jsem se tam po setmění až tak bezpečně. Žije zde více expatů a je tu více možnosti dobrého jídla a kávy. Plus je tu pěkná pěší zóna, pár pěkných kostelů a výhledy na sopku.Granada je další zajímavou možností, pokud se chcete naučit Španělsky. Škol je tady opět hromada.
Zajímavým výletem je Apoyo Lagoon, sladkovodní laguna obklopená kopci. Výlet zahrnoval dopravu do hostelu na břehu jezera, možnost půjčení kajaku, standup boardu a kávu zdarma.Mezi Granadou a San Juan del Sur je také Ometepe. Ostrov tvořený dvěma sopkami uprostřed obrovského jezera. Já jsem toto místo přeskočil, ale zpětně jsem o tom slyšel super věci. Nicméně pokud pracujete, počítejte tam spíše s offline detoxem a ten si já nemohl dovolit.[caption id="attachment_338" align="alignright" width="1280"]
Apoyo Lagoon[/caption]Po Granadě jsem dojel zpátky do Leonu, zkusil volcano boarding (vylezete na sopku a dolů sjedete po černém sopečném písku na "sáňkách" - v podstatě kus prkna a plechu pro lepší skluz). Poté jsem se rozhodl vydat do Guatemaly.[caption id="attachment_330" align="alignright" width="1312"]
volcano boarding, plný uši sopečnýho písku zaručeny[/caption]Jenže z Nicaragui musíte do Guatemaly buď skrz Salvador nebo Honduras a ani o jednom jsem neslyšel příliš dobrých věcí, hlavně z hlediska bezpečnosti. Rozhodl jsem se nakonec pro cestu skrz Salvador, protože na půli cesty leží asi nejznámější salvadorské letovisko s názvem El Tunco.
El Tunco je městečko asi hodinu jižně od hlavního města San Salvadoru. To znamená, že je to hlavní víkendové letovisko pro místní obyvatele z města. Stejně tak je populární i mezi zahraničními turisty a surfaři.El Tunco je velmi specifické místo. Za prvé se jedná pouze o DVĚ ulice, kde se střídají restaurace, ubytování a surf shopy. To tak nějak shrnuje co se zde dělá - jí, pije a surfuje.Nicméně tato malá velikost pomáhá tomu, že je zde opravdu bezpečno. Na ulici jsou neustále lidé a neslyšel jsem o žádné kriminalitě. Malou nevýhodou je, že místní 3 bankomaty mají poměrně často tendenci stávkovat v ten nejhorší okamžik. Třeba když vám zbývá 1,50 USD v kapse a před vámi halloweenský večírek (true story). Pak nezbývá než sednout do tzv. chicken bus a dojet si vybrat do nedalekého La Libertad, což je jediné větší město v okolí.Nicméně proč je El Tunco tak super - jsou zde 3 surfové spoty a desítky dalších krátkou jízdu chicken busem. Je tu spoustu možností stravování za velmi příjemné ceny. Rum je stále ještě levný (ne tak jako v Nicarague). Jsou zde výborná a cenově dostupná ubytování. (Já byl v Tunco Lodge. Sdílený pokoj pro 4 lidí s klimatizací byl asi za 8 USD na noc, k tomu velký společný bazén, kulečník, kuchyň, super lidi a jedna domácí želva). Na víkend pak přijíždí i místní z hlavního města a pořádají se různé koncerty a další akce.
Pracovat v El Tuncu se dá. Několik restaurací má solidní wi-fi a neměl jsem tam žádný problém, přijít na snídani, zůstat celé dopoledne, nebo s obědem, i celé odpoledne připojen. Se správnou morálkou tu můžete mít velmi pohodlný a levný mix surfování a práce.V El Tuncu jsem nakonec zůstal něco přes týden. Přece jen potřebuju k životu větší rozmanitost a ačkoliv jsem zde potkal super lidi (a možná i právě proto), dělalo mi problémy zůstat produktivní. Dobrá zpráva je, že z El Tunco jede každý den dodávka, která vás za cca 6 hodin doveze do města Antigua v Guatemale.Více tipů z Guatemaly a Mexika dám do dalšího samostatného článku.
Stačí se mi ozvat pomocí formuláře nebo emailem d.trzil@gmail.com
