V pohybu aneb paradoxní výmluva proč se málo válim po pláži a nepíšu blog

Ano, přiznávám to, aktivita tohoto blogu byla v posledních týdnech bídná, jak jízda ve vietnamským autobusu. Po sedmi týdnech v Saigonu jsem totiž místní kapitolu ukončil, nasadil imaginární toulavý boty (resp. žabky) a jel vyzkoušet i ostatní místa ve Vietnamu. Po 3 týdnech v Hanoji a Da Nang bylo v plánu se přesunout na Filipíny.

Ačkoliv zážitků po cestě bylo asi na slušnou esej, nebo možná právě proto, bojoval jsem se zvládáním klasických pracovních povinností a objevování nových míst a blog odsunul lehce do pozadí. Možná jsem si i zbytečně nasadil laťku tak, že chci aby každý článek měl nějakou hodnotu, hlubší myšlenku, téma a tyhle běžný zápisky z cest, dle mého tuto kvalitu a hodnotu tolik nemají. Ale možná se mýlím. Možná právě obyčejné zážitky ze zajímavých koutů světa tuto hodnotu pro někoho představují.Moje verze digitálního nomadstvi je zvláštní tím, že ačkoliv je podstata zkoušet nová místa a zážitky, samotný akt cestování už mě láká mnohem méně, než v době studia a low cost výletů po Evropě. Nepřijel jsem se do Asie válet po pláži ani pracovat méně. Naopak jsem ve fázi, kdy není možné si vzít týden dovolenou, protože firma běží na 3 lidech, a tak výpadek každého je znát. Také mám pocit, že momentálně je to "Make it or break it" období, kdy je potřeba do toho pomyslného vozíku hodně tlačit, aby pak jel na volnoběh. To vyžaduje určitou rutinu a stabilitu. Já sem normálně hrozně línej a prokrastinující člověk. Nutnost denně hledat nové místo pro práci, ubytování, dobré jídlo, kam se dostat další den či jak se tam vlastně dosta snižuje moji produktivitu ještě více. Ta nejistota a zkoušení nového, které jsou na cestování nejlepší, proto jdou přímo proti tomu soustředit se na práci. Musím přiznat, že posledních pár týdnů tím bylo dost ovlivněných.

Potvrdil jsem si domněnku, že je potřeba zhruba měsíc na to opravdu se zabydlet na nějakém místě, vytvořit si návyky, dostat se do komunity atd. Minimálně v Saigonu (Ho Či Minově Městě), kde je skupina online podnikatelů obrovská, ale dost roztříštěná, to opravdu trvalo měsíc a můj život se po měsíci rapidně zlepšil. Najednou bylo stále co dělat, stále koho potkávat a stále co zkoušet, což se v prvních pár týdnech nedělo. Bohužel jsem tedy po měsíci opět prásknul do bot a začínat to celé od znova jinde, je trochu otravný. Proto jsem se rozhodl, že příště v Asii budu na jednom místě ideálně 2-3 měsíce, klidně i déle, pokud mi to bude vyhovovat. Taky jsem zjistil, že Vietnam momentálně z mého pohledu není místo pro trvalé usazení. Ne že by to bylo špatné, je tam spousta výborných věcí, ale pro expaty je zřejmě stále nejlepší místo Saigon a toto obrovské, znečištěné velkoměsto prostě není moje vysněné místo pro život. Nechci ovšem nikoho odrazovat, chápu, proč někteří lidé v Saigonu žijí a milují to, ale je to na každého osobních preferencích a hodnotách. Rozepíšu se o tom více v příštím příspěvku, který bude opravdu ultimatním zdrojem informací a poznatků, pokud přemýšlíte o životě ve Vietnamu.

Nyní jsem tedy na FIlipinách a věci se alespoň trochu stabilizovaly. Po prvních 4 dnech v Manile (hnus) a surfovým městečku Baler (naprosto bez vln, internetu a míst kde je možné pracovat) jsem zvolil radikální řešení! Následující den jsem si koupil letenku na ostrov Cebu. Vědel jsem tam o jednom coworkingovém centru, a tak bylo jisté, že alespoň zvládnu dohnat práci, kterou jsem na předchozích místech nebyl schopný dělat. Cebu je ostrov nádherných pláži, ale jak už jsem naznačil, pro mě je teď prioritou práce, a tak jsem zatím v moři byl jen 10 minut (se zapomenutým iphonem v kapse). I přes to, že filipínské jídlo není zdaleka tak pestré jako vietnamské,  a zřejmě je tu i nebezpečněji než ve Vietnamu, musím uznat, že se mi tu zatím celkem líbí. Nebudu zastírat, že na to mají vliv i místní holky. Ne, že by měl bílý kluk ve Vienamu špatnou pozici k seznamování se, ale tady se to blíží pozici rockový hvězdy. Historky z tohodle soudku tady ovšem vynechám:)Rád bych se vrátil spíše k příspěvkům o podnikání, úspěchu a životnímu stylu a příště rozhodně čekejte Průvodce Vietnamem! Ocením jakoukoli zpětnou vazbu na článek tohoto typu. Měl bych to dělat častěji? Co konkrétně by vás zajímalo o životě v Asii nebo cestování obecně? Dočetl to někdo až sem? A podobně...