Malý producent kávy v Guatemale vypěstuje přibližně 300 liber kávy dvakrát do roka. Cena za jednu libru je tlačena velkými společnostmi pod jeden dolar za libru. To znamená, že takový farmář si vydělá jednou za půl roku asi 8 tisíc. Z toho často živí rodinu o 5i, 6ti nebo 7mi členech. Zajít si na oběd v Antigue nebo jiném guatemalském městě je ovšem často dražší než v Praze.Netvrdím, že na světě není milión dalších, často i horších problémů, jen občas neškodí si tyhle věci připomenout a trochu si posunout perspektivu. O tom tenhle blog i je. O uvědomění, o možnostech, o dobrém životě. Já si nedovolím někomu podsouvat, co ten dobrý život znamená. Je to o hodnotách každého z nás, Chtěl bych jen nabídnout rozdílné perspektivy, postrčit tě k zamyšlení co jsou tvé hodnoty .Sam často padám do zjednodušování úspěchu na peníze, čas a svobodu. Pak občas potkám lidí, kteří obětují svoje peníze, čas a svobodu, za to, aby zanechali dopad. Pomohli těm, co na tohle myšlení nemají nárok, pro které je úspěch mít co k večeři. Inspiraci pro tuhle úvahu byla konverzace v kavárně GuateJava v Antigue. Nejen, že zde mají nejepší kávu ve městě, ale vědomně se snaží být tím prostředníkem mezi lidmi jako já nebo ty a farmáři kávy.A já od té doby víc přemýšlím, kde si to cappuccino dám. Protože moje perspektiva už není, že tu kávu vyrábí Starbucks. Vyrábí ji ten utahanej chlap na úpatí sopky, na kterýho doma čeká miska fazolí a 4 hladový děti. Chutná mi to i víc, když za ní zaplatím někomu, kdo si tyhle věci uvědomuje. Chutnala by ještě víc, kdybych mu šel na to pole třeba na víkend pomoci, nebo mu vytvořil webik, díky kterymu by tu kávu mohl prodávat lidem napřímo. Já to vím. Ale já na tebe nechci apelovat, abys šel zachraňovat svět, chci jen aby sis si na tuhle věc občas vzpomněl, až si budeš dávat kávu. Aby ses třeba zeptal, odkud ta káva pochází.Chci prostě jen tohle téma připomenout, protože to nemá v dnešních médiích místo, a přitom by mělo. Ale o tom až jindy.