Spojení práce a cestování zažívá v posledních letech ohromný boom. Termíny jako digitální nomádství, location-independence nebo podnikání z pláže se už dávno dostaly z blogerské periferie do mainstreamových médií. Sociální sítě jsou plné fotek z thajských pláži, vietnamských rooftop barů a balijskych jóga studií, často s macbookem a hashtagy #digitalnomad, #officeoftheday nebo #livingadream.Jak to tak s trendy bývá, z digitálního nomádství se stala zajímavá obchodní příležitost pro ty, kteří dokáží správné odhadnout potřeby téhle, stále se šířící, subkultury. Životní styl digitálních nomádů má své specifické potřeby, které vytvářejí prostor pro produkty a služby, které tyto potřeby uspokojují. Již jsem psal o nutnosti řešit sociální vztahy, ubytování, přepravu, internet… Okolo těchto potřeb vzniká spoustu projektů. Tohle léto jsem měl možnost jich několik vyzkoušet a chci se s vámi o své zážitky podělit.
Nomad Cruise vzniknul jako projekt německého travel bloggera a digitálního nomáda Johanesse, který si všimnul, že se dají sehnat extrémně levné plavby zaoceánskou lodí. Porozuměl jsem tomu tak, že velké zaoceánské lodi obvykle staví každé 1-2 dny na nějaké zajímavé lokalitě, kde je možnost strávit den. Večer se pak opět nalodíte a doplujete na jiné místo. Jsou lodě, které takhle plují třeba Karibikem a pak se přesunou do Evropy, nebo naopak. Nicméně samotná plavba přes Atlantik není zážitkově moc zajímavá. Trvá cca 10 dní a není zde jediná zastávka (ono holt není kde) a proto se to nabízí za dost nízké ceny.Z toho Nomad Cruise těží a tak první plavba byla z Kanárských ostrovů do Brazílie, druhá z Kolumbie do Portugalska a nedávno skončila třetí z Kanárů do Dominikánské republiky.Já se účastnil s asi 200 nomády té druhé, 13-ti denní plavby z Kartageny v Kolumbii do Lisabonu s jednou zastávku na ostrově St. Marteen.
Samozřejmě kajuta na spaní, která se dala se buď sdílet ve 2 nebo samostatné. Právě na výběru kajuty nejvíce záležela konečná cena. Na výběr bylo od malinké kajuty bez oken vevnitř lodi až po apartmány s obývákem a balkónem na horní palubě. Zbytek služeb byl stejný pro všechny lidí na lodi (celkem jich tam bylo 800-1000). To znamená jídlo a pití co hrdlo ráčí, večerní program (divadlo, živá muzika…) a veškeré poplatky. Člověk opravdu na lodi nepotřeboval ani korunu (pokud jste neměli zájem o casino nebo kosmetický salón). Pouze pro účastníky Nomád Cruise se pak odehrávaly každý den workshopy pořádané samotnými účastníky a spousta doprovodných akci - jóga, společně cvičení, běhání, hudební jamy a dva společenské večery.Téma workshopů se dost lišila, od různých aspektů online podnikání, IT skillů až po různé workshopy zranitelnosti a sdílení osobních zkušeností. Myslím, že workshopů bylo celkem asi 30 a každý účastník měl možnost si jich zarezervovat 5. Někteří lidé chodili i na víc, bez registrace a obvykle to nebyl problém.Dokud to nezažijete, asi těžko budete chápat, co se dá dělat 13 dní na jedné lodi. Já musím přiznat, že to na mě bylo cca o 3 dny příliš dlouhé, ale workshopy rozhodně fungovaly výborně v tom, že dávali dnům strukturu. Tím, že nemusíte řešit naprosto nic a všechno včetně postele, jídelny, posilovny a večerní zábavy je asi 3 minuty od sebe, se to na první pohled zdá jako produktivní ráj, nicméně většině lidí se produktivní nálady vyhnuly. Částečně za to asi mohlo neustále houpání lodě, které slabším kusům způsobovalo nevolnost, částečně piva zdarma, které ji způsobovali i silnějším.Nicméně myslím si, že přeplout na lodi Atlantik je fajn životní zkušenost a za cca 700 Eur to s all-inclusive programem vč. workshopu, jídla, pití a ubytování stojí. (to jsem platil já, cena může být mezi 550 - 1000 eur)
Co-living je nový koncept, který využívá toho, že existuje stále více lidí, kteří se chtějí stát digitálními nomády, ale nechtějí si prostě sbalit batoh a sami naslepo někam vyrazit. Proto existuje množství projektů, které těmto lidem slibují skupinu podobných lidí, zajištěné ubytování, místo k práci a často i nějaký mimo pracovní program.Z mého pohledu co-living nedává příliš smysl, protože platíte dost výrazně prémium za to, že vám někdo řekne kam jet, kde pracovat a s kým se bavit. Nicméně uznávám, že to je můj pohled po tom, co jsem tohle 2 roky dělal na vlastní pěst. V rozhovorech s lidmi co dělají co-living padaly často argumenty:
To jsou relevantní argumenty, nicméně, jak se dozvíte záhy, má to i svá rizika. Přejdu rovnou k mým zkušenostem s jedním co-livingovým projektem jménem Wifi Tribe.K Wifi Tribe jsem se připojil z dost praktického důvodů. Našel jsem levné last minute letenky na Sicílii a moje kamarádka z Nomad Cruise tam zrovna v ten termín pořádala i jejich co-living (model Wifi Tribe je měnit každé cca 3-4 týdny lokalitu, buď můžete přijet jen na jednu lokalitu nebo je měnit společně s ostatními)Za dost protekčních podmínek jsem se tedy domluvil, že se k ním na týden připojím. Vše začalo pozitivy, kamarádka mě na letišti vyzvedla, s ostatními lidmi jsme se potkali při fajn plavání a šlapadlech u sicilského pobřeží, společná párty… Nicméně brzy jsem zjistil, že sem se připojil pouze k víkendovému výletu, všední realita co-livingu je úplně jiná.Pronajatý dům Wifi Tribu byl totiž na předměstí města Agrogiento, nicméně situován tak, že v okolí byla jedna místní kavárna, jedna pizzerie, jeden Lidl a dálnice. Nic jiného. Původní plán snad byl mít k dispozici auto, jenže to někdo naboural ještě než sem dorazil, takže ve výsledku byli všichni zavření v baráku na předměstí a každá cesta kamkoliv (pláž, město, výlet) se dala pouze drahým taxíkem.Tady se naplno ukázala nevýhoda tohoto systému. Pokud se vám místo, lidi nebo cokoliv nelíbí, nemáte možnost se prostě sebrat a změnit to, neustále musíte něco řešit se skupinou dalších lidí, máte zaplacené předem něco, o čem nevíte jaké bude. Já si tenhle styl života vybral právě kvůli flexibilitě, která tady chyběla.Trochu přeskočím, po 4 dnech jsem zaplatil za týdenní pobyt a odjel po vlastní trase. Přišlo mi nesmyslné strávit můj jediný týden na Sicílii zavřený ve vile uprostřed ničeho. Nicméně nechci to generalizovat a házet celý co-living nebo Wifi Tribe do jednoho pytle, prostě se to nepovedlo.Co-living konceptů je spousta, jeden z nejznámějších je například Remote Year kdy každý měsíc jste v jiné lokaci a úplně z jiného úhlu se to snaží vzít projekt Roam. Ti nabízejí za jednu cenu možnost být v jakémkoliv z jejich domů po celém světě. Jediný problém je, že zatím mají lokace pouze Londýn, Miami, Bali a Madrid. Cena začíná na 500 dolarů za týden, což je možná v Miami ok, ale na Bali šílenost. Nicméně pokud se jim to povede rozjet a mít lokace po celém světě, může to být zajímavé.
Tzv. dovolená spojena s práci. Můj jiný kamarád z Nomad Cruise pořádal v září workation v Tarifě na jihu Španělska. Šlo o týdenní pobyt ve vile pro podnikavé lidí, kteří zároveň chtějí dělat kiteboarding. To nebyla nutná podmínka, ale Tarifa je vyhlášenou destinací pro kiteboarding a proto pro většinu lidí bylo právě největším lákadlem mít zařízené ubytování s internetem (možností pracovat), s podobnými lidmi a skvělou možnosti kitovat (nebo se to zkusit naučit).Z tohoto týdne jsou moje zážitky skvělé, nejen, že jsem se naučil kitovat, ale můj život měl opravdu jen ty dvě vysněné části - work hard, play hard. Buď jsem byl na pláži a nebo pracoval, bavil se se zajímavými lidmi a užíval jižního španělská plnými doušky.Kdybych jel na normální kite kemp, tak na mě asi lidí divné koukají, že trávím denně 6 hodin u počítače. Tady to bylo naprosto normální. Ráno všichni makali, dělali jsme různé mastermindy a řešili svoje byznysy, odpoledne se šlo na pláž. Večer byl výlet do města, grilovačka nebo tapas.Nebylo to tedy ani čistě dovolená, ani pouze práce, ale výborná kombinace. Workation pro vás může být dobrou volbou pokud chcete trochu pracovně zvolnit a změnit prostředí, ale nemůžete vypnout úplně.
Pokud si tedy kombinaci práce a cestování, často označované jako digitální nomádství, chcete vyzkoušet, máte nyní víc příležitosti než kdy dřív potkat podobně lidí a vyzkoušet si to, bez nutnosti skočit do toho po hlavě. Šíře služeb a typů různých co-livingů, workationů a projektů typu Nomad Cruise se budou jen dále zvětšovat s rostoucí oblibou práce na dálku. O mém pohledu na digitální nomádství si můžete přečíst třeba v článku Odvrácená strana digitálního nomádství, ale osobní zkušenost samozřejmě nic nenahradí.Pokud se přece jen rozhodnete nomádit na vlastní pěst, mohly by se vám hodit moje příručky pro digitální nomády ve Vietnamu nebo Střední Americe (Nicaragua a Salvador, Guatemala a jižní Mexiko)Zaujal vás článek? Dejte mi o tom vědět v komentářích nebo na sociálních sítích. Interakce s vámi jsou mým motorem.Pokud se ti líbil tento článek, určitě koukni i na mega článek shrnující všechno co je na českém internetu o digitálním nomádství. Nazval jsem ho Vše, co jste chtěli vědět o digitálním nomádství
Stačí se mi ozvat pomocí formuláře nebo emailem d.trzil@gmail.com
.jpg)
