Koncept kariérního pivotování v praxi

Jedním z dotazů, které dostávám do mailu, je o mé pracovní náplni. Na to, co vlastně dělám, jak to dělám a čím se na cestách živím. Rozhodl jsem se tedy sepsat krátce svoji pracovní historii a jak přistupuji k hledání nové práce v případě potřeby.

Chtěl bych se také trochu pozastavit nad konceptem pivotovaní v kariéře a pracovním životě obecně a sdílet s vámi svoji strategii, díky které mohu pracovat odkudkoliv a trvale zvyšuji svůj příjem o desítky procent. Jen pro vysvětlení, slovo pivotování zde chápu ve startupovém významu. Tedy korigovat nebo měnit směr v závislosti na změněných podmínkách.

Vycházím z hypotézy, že dnes již není možné plánovat kariéru na dekády dopředu. Dle mě je nejlepší volbou konstantně volit příležitosti v oblasti, která nás zajímá a posouvá nás “správným” směrem. Ten směr se ovšem mění v závislosti na mnoha faktorech – co nás baví, životní preference, lidi co nás obklopují. Proto je nutné naučit se ten směr korigovat, neboli pivotovat. Využít to, co už umím k tomu, abych se naučil to co umět chci.

Nechte mě vysvětlit vám svůj background a lekce, které jsem se naučil za poslední 4 měsíce bez stálé práce. Ačkoliv je tento článek hodně o mně, chtěl bych na něm demonstrovat principy, které mohou pomoci v pracovním životě každému.

Začátky

V posledním ročníku magisterského studia jsem začal hledat svou první práci. ČZU rozhodně není univerzita, která člověka vytíží na 100% a nutnost začít trochu vydělávat, ale hlavně získat před koncem studia nějakou praxi, mě vedla ke klasickému kolečku přijímacích pohovorů. Prozatím poslednímu kolečku přijímacích pohovoru, které jsem kdy absolvoval. A upřímně mi to dvakrát dobře nešlo. Byl jsem asi na 5 pohovorech a nikde místo nedostal. Rozhodl jsem se tedy obrátit se zpátky na nejsympatičtější firmu z oněch 5ti a podle prvního dojmu nejvíc “v pohodě” šéfa a nabídnul, že budu pracovat 3 měsíce na poloviční úvazek úplně zdarma. Proč jsem to udělal?

Byla to praxe v oboru, kde jsem chtěl působit. 3 měsíce praxe má v tomto věku (cca 24 let) stejně větší hodnotu než to, co bych si za ten poloviční úvazek vydělal. Navíc bylo jasné, že pokud to “neposeru”, tak se to pravděpodobně časem změní v klasickou placenou práci pro firmu a šéfa, které jsem si vybral. Tak to přesně dopadlo a nakonec jsem asi rok vytvářel sociální sítě pro významnou českou PR agenturu.

Po roce bylo jasné, že tohle místečko je sice “teplý”, peníze budou chodit každý měsíc a celý den koukat do Facebooku není příliš namáhavá práce, jenže se toho moc nenaučím. Proto jsem po roce skončil a řešil, co dál. Rozhodnutí skončit přišlo před tím než jsem si vše ujasnil. Spousta lidí dle mého zbytečně čeká až budou mít jisté něco dalšího a pak přeskočí z vlaku do vlaku. Podle mě, pokud máte dostatek sebevědomí, tak z vlaku můžete klidně vyskočit a počkat si na lepší.

Život je o spoustě malých rozhodnutí

Nakonec se to vykrystalizovalo na 2 příležitosti, z nichž obě slibovaly ohromný potenciál se učit a pracovat se super lidmi, špičkami svých oborů v ČR. Jedna z nich byla GrowJob Instute Petra Ludwiga známého díky knížce Konec Prokrastinace. Druhá pak bylo připojit se k rostoucí digitálně/vizuální agentuře Striker. Nakonec jsem si vybral Striker, což znamenalo další 2 roky strávené prací na projektech hlavně v online marketingu (CGi produkce mi tolik k srdci nepřirostla, takže jsem se rozhodl tuto expertízu dále neprohlubovat).

Reálný výstup těchto pozic tedy bylo cca 3 roky praxe v digitálních agenturách (sociální sítě, projekt management digitálních projektů) plus hodně teoretických znalostí online marketingu a byznysu získané částečně prací a částečně díky podcastům a blogům.

Nomádství a ochutnávka podnikání

Pak přišla tzv. digitální nomádská pozice pro malou americkou agenturu. Opět jsem prodal nějaké ty reálné i teoretické zkušenosti a pracoval jako pravá ruka majitele agentury. Naučil jsem se tu technickou vrstvu online marketingu, která mi chyběla – web development, SEO, PPC, e-mail marketing, Google Analytics, konverzní optimalizace. Všechno, co ve větších agenturách dělají jednotliví lidé, jsem zde musel dělat já. Největší škola to ovšem byla z hlediska nastavení procesů a systémů tak, aby všichni mohli pracovat odkudkoliv. Tato etapa mi umožnila pracovat ze 4 kontinentů a nevratně mě změnila.

Po necelých 2 letech to skončilo. Skončil jsem tedy s obecnými znalostmi skoro všeho, co se týká online marketingu a byznysu digitální agentury, ale bez hlubší znalosti v jedné konkrétní věci. Zpětně vidím, že to, co mi pomohlo nejvíce bylo, že mě tato práce dostala do podnikatelské komunity Dynamite Circle. V této komunitě je asi 1000 tzv. location-independent podnikatelů a právě potkávání se po celém světě s lidmi, kteří se rozhodli žít si po svém, zkoušet nové věci a dosahovat svých ambiciozních cílů, mě změnilo nejvíce.

Umět všechno a nic

Co dál? Hodně jsem s tím bojoval a dál bojuju. Jak stále říkám, není úplně potřeba znát cílovou destinací. Stačí vám znát přibližný směr daný tím, jaký chcete mít život, čemu se chcete věnovat a poté ten směr postupem času upřesňovat.

Side projects

Velkou roli v tomhle upřesňování hrají postraní projekty. To, co děláme ve svém volném čase, i když nám za to nikdo neplatí, je velmi dobrý ukazatel směru. Tyto projekty mají i další benefity. Naučíte se novým věcem a pokud budete žádat o práci, tyto projekty vás vždycky odliší od ostatních. Jsou důkazem, že máte iniciativu a nebojíte se nových věcí. Já osobně chci pracovat jen ve firmách, které tyto věci oceňují.

U mě je takovým projektem třeba tento blog. Ačkoliv z něj nemám žádné peníze, je to cesta jak se dostat na radar více lidem. Tím, že zde otevřeně publikuji svoje názory, také umožním případným zájemcům o mé služby zjistit, co jsem zač. Některé to odradí, ale pro ty by stejně práce nefungovala, jiní se s tím naopak mohou ztotožnit. Navíc jsou zde články s desetitisíci přečteními, což ukazuje kompetence v content marketingu.

Taky jsem spustil český podcast, kde si povídám se zajímavými českými osobnostmi. Opět, nic nevydělává a upřímně ani dlouho nebude. Ty motivy a benefity jsou jiné, je to výborný trénink kladení dobrých otázek (velmi užitečná schopnost), pomáhá se to spojit s vyjímečnými lidmi a dává mi to pocit, že dělám něco málo pro zlepšení české společnosti (dalšího dlouhodobého cíle). Zamyslete se, co děláte ve volném časy vy.

Zvolit směr

Vrátil jsem se tedy ke kreslícímu prknu a začal tím, o čem už jsem psal: co vlastně chci, jaký život chci žít. Zpátky k ty self awareness, o které tady stále mluvím. A uvědomil jsem si, že mě v tuto chvíli nemotivuje budovat start-upy, firmy se spoustou zaměstnanců a svět měnící projekty. Nechce se mi ani příliš do velké korporace, kde bych byl nahraditelným kolečkem ve velkém stroji. Dělat věci, ne protože to tak je nejlepší, ale protože se to tak prostě dělá. Na druhou stranu si uvědomuju, že bez přímé zkušenosti z korporace je to moje pohrdání neopodstatněné a možná bych si to i rád jednou zkusil.

Zjistil jsem, že jsem spokojený pokud mám dostatečný příjem a přitom svobodu pracovat odkudkoliv a v mnou stanovený čas. To jsou pro mě priority, které už ani nejsou motivovány mojí snahou neustále cestovat, ale tím mít tu možnost přesídlit se, kdybych se tak rozhodl nebo si to okolnosti vyžadovali. Chci mít čas na sport a přátelé. Chci mít flexibilitu věnovat se svým dětem, až k tomu uzraje správný čas.

Pokusy

Prvním pokusem toho dosáhnout, byla nabídka služeb, kterou jsem shrnul na dantrzil.com.
Mělo jít o spojení mých zkušeností v on-line marketingu a toho, co mě baví a co chci dělat do budoucna. Pomáhat lidem optimalizovat své podnikání tak, aby mohli mít podobnou svobodu, jakou chci já. Problémem na který jsem narazil je, že nevím jak to prodat. Ta nabídka je dost těžko uchopitelná, protože spousta lidí ani neví, co si představit pod byznys procesy a nabízím tolik věcí tolik různým lidem, že to nakonec necílí na nikoho. Další věcí je pak to, že v této oblasti nemám příliš praxe a kredibility. Prodat z pozice 28-letého kluka nějakému podnikateli, který rozjel svoji firmu, že vlastně neví, co dělá a já mu pomůžu tu firmu vylepšit, se dělalo dost těžko.

Ale když budu naprosto upřímný k sobě i k vám, tak já jsem to ani na 100% nezkusil. Neskočil jsem do toho po hlavě, nechodil na networkingový akce, neobvolával firmy.

Jiná perspektiva

To mě přivedlo k určité krizi a dilematu, zda jsem vůbec schopen vypustit úspěšný projekt. Ačkoliv nejsem typický zaměstnanec, co by chtěl pracovat od 9 do 5 hodin, znamená to, že jsem podnikatel? Jistě, můžu se bavit o byznyse 12 hodin denně, neustále se vzdělávám, rád na sebe beru zodpovědnost a samostatné projekty, ale je to dost?
Existuje pojem “intrapreneur”, tzv. podnikatel uvnitř organizace. Tito lidé jsou často prvními zaměstnanci start-upu. Lidé, kteří mají podnikatelské vlastnosti a motivaci, ale nedokážou začínat projekty. Radši pracují v týmu a inovují uvnitř organizace a potřebují větší míru jistoty.

Co když jsem spíš intrapreneur než entrepreneur?

Rozhodl jsem se to zjistit a nabídl v podstatě to samé, co na dantrzil.com, ale jako stalý zaměstnanec.

Napsal jsem post do podnikatelské komunity, jejímž jsem členem, kde jsem nabídnul být někomu tzv. Director of Operations. Prakticky převzít denní záležitosti a management firmy. Být taková práva ruka majitele, který bude managovat a zlepšovat právě ty systémy a procesy. A přitom se dál učit na náklady někoho jiného. Během 24 hodin se mi ozvalo 5 lidí, že by je něco takového zajímalo. Možná jsem teda objevil zajímavý úhel toho, co jsem stejně chtěl dělat.

Můžu to samé místo pro spoustu klientů dělat jako zaměstnanec pro jednoho klienta. Budu mít větší autonomii dosáhnout toho, čeho chci a po 6 měsících se můžu rozhodnout. Buď v tom pokračovat uvnitř organizace nebo vzít, co jsem se naučil a čeho jsem dosáhnul, použít to jako case study a kredibilitu a nabídnout to jako službu dalším podnikatelům. O tom, že je o to poptávka, už vím.

Neúspěch neexistuje

Mohl bych říct, že dantrzil.com je neúspěchem. Žádného placeného klienta jsem nezískal, ale na druhou stranu to bylo super cvičení k uvědomění si, co vlastně chci dělat a někam mě to zavedlo. Svou roli to dost možná hrálo i v získání nové práce.

Začínám tedy jako Director of Operations pro jednu americkou digitální agenturu. Cílem je zdvojnásobit počet klientů každých 6 měsíců a za pár let tu firmu prodat. Je to o dva levely víš, než co jsem dělal doposud a já se na tu výzvu těším.

Keep doing your shit

Podle mě tenhle přístup zásadně zvyšuje možnost se více naučit, více vydělávat a mít zajímavější pracovní činnost než zůstat 5 let v jedné firmě a zakrnět. Ačkoliv každá moje práce byla v podstatě jiná, celé to zapadá do dlouhodobé představy o mém životě a mého zájmu o on-line marketing a byznys. A pokud se vám podaří najít cestu, jak tyto věci pospojovat dohromady, získáte unikátní pozici na pracovním trhu.

Doporučil bych tedy nebát se zkoušet něco nového, přenášet si zkušenosti z jedné oblasti do dalších a umně je kombinovat, vzdělávat se i mimo pracovní dobu a stát se ve vašich pracích nepostradatelnými. To je nejlepší cesta, jak být v pozici, kdy si lze pravidelně říkat o více peněz a zajímavější pracovní náplň.

Dan

Dan

Dan Tržil se sebevědomně nazval Filutou českého blogerského rybníčku. Píše o digitálním nomádství, marketingu, podnikání, cestě k úspěchu a blbostech co ho napadnou. Jeho články byly zveřejněny nebo sdíleny českými portály jako Mitvsehotovo.cz, Navolnenoze.cz ... Přečti si více o Danovi a motivech tohoto blogu na stránce O mně
Dan

Latest posts by Dan (see all)

2 Comments on Koncept kariérního pivotování v praxi

  1. verzana
    August 5, 2016 at 4:00 am (1 year ago)

    Super clanek, nechces psat vic takovych osobnich zkusenosti? I tech, kde to vypada ze nejsou jeste materialni vysledky. Kazdej pise hlavne o tom co se povedlo, ale tohle je hodnotny, ta cesta, odbocky, vyvoj… Myslim, ze mas dobre rozjetej tenhle blog i podcastovej projekt. To je jedno, ze z toho zatim nebylo nic hmotnyho, ale podle me to nebude tak dlouho trvat. Ta hodnota, kterou tady vidim, je v obsahu, kterej lidi zajima. Sledujou te, subscribujou se, budujes si s tema lidma vztah… To ostatni prijde drive nebo pozdeji. At uz primo z techto projektu nebo neprimo povede k necemu dalsimu. Jediny z ceho bych osobne mela strach je malicky cesky rybnik. Jeste podstatne zmenseny tim, ze natvrdo rikas, ze na sobe lidi musej makat a nebat se makat treba par mesicu zadarmo (uh, cozee? zadarmo?). Uprimne, s timhle u jednoho ze svych blogu (jediny psany pro ceske ctenare) dost bojuju a taky dost neuspesne. Proste vetsina lidi (ne vsichni, ale dost velka cast) tohle nechce slyset. I kdyz se na to sami ptaji jak tech vysledku dosahnout. Chteji slyset ten bulshit – lehnout si na plaz a mit pritom pohadkovej pasivni prijem z blogu atd. Ty mas publikum, ktery je ochotny makat? Resp. zajimalo by me jaky procento lidi, co ti pise ma nastavenou mysl na ten bulshit a kolik jich je ochotno opravdu makat.
    Taky se plne ztotoznuju s tou myslenkou mit svobodu. Pro me je svoboda to zdaleka nejdulezitejsi. Teda do ty miry, aby byla zaplacena hypoteka a deti mely co jist. Clovek uz to s tou svobodou nemuze prehanet a bydlet pod mostem:) Ale ten pocit, ze zejtra dite vyzvednu po obede ze skolky a pojedem surfovat… Tohle bych v korporaci dost tezko vysvetlovala. To radsi budu blogger zatim s nizsim prijmem nez v 9-5 a verim ze se casem ukaze.
    Kazdopadne drzim palce at se ti to dal dari pivotovat tim spravnym smerem, udrzis si svobodu a hlavne se budes dal delit hlavne o tyhle cenny zkusenosti. Dik!

    Reply
    • Dan
      August 5, 2016 at 8:05 am (1 year ago)

      Diky za komentar.
      Psani anglicky vs. cesky je vecna debata. Ja si uvedomuju, ze v aj by to mohlo byt vetsi, na druhou stranu pro me je dost velky soustu napsat to i v cestine tak to nechci jeste zvysovat. Plus si myslim, ze ve svete je spoustu lepsich blogeru na podobny temata – Tim Ferriss atd., zatimco v CR muzou byt moje zkusenosti stale jeste unikatni. V posledni rade bych pak se stale jeste chtel usadit a zit v CR a proto mi je blizsi snazit se nejakym zpusobem pomoci nekomu tady. Treba ten clovek udela neco podobnyho a malicko tu ceskou naturu pozvednem, potencial tu je.

      Reply

Leave a Reply